26. 3. 2014

RECENZE: Zahrada kostí - Tess Gerritsen

Vezměte hrnek detektivky, hrst hororu, dvě lžíce historického románu a špetku romantiky, pořádně promíchejte, nechte chvíli povařit. A pak už jen zbývá nechat si svůj čtenářský jazýček hýčkat vyváženou chutí napětí, romantiky, mystiky i děsivých a nechutných scén. Dámy a pánové, servíruje se Zahrada kostí.

Autor: Tess Gerritsen
V originále: The bone garden
Počet stran: 336
Rok vydání (ČR): 2009
Nakladatelství: Knižní klub

První věta: Takhle tedy končí manželství, pomyslela si Julia Hamillová a znovu zabořila lopatu do hlíny.

Příběh:
Kniha je vedena ve dvou dějových liniích, tou ze současnosti a tou z minulosti.
Současným příběhem nás doprovází právě rozvedená učitelka Julia Hamillová, která si natruc pořídila starobylý dům. Seznamujeme se s ní v okamžiku, kdy zrovna zvelebuje svou rozlehlou zahradu a při kopání v zemi objeví něco, co by tam být nemělo, lidskou lebku. Přivolaní soudní znalci potvrdí, že se jedná o lidskou kostru ženy z první poloviny 19. století.
A protože Julia je tímto nálezem velmi znepokojena, rozhodne se pátrat po pravdě s pomocí starého a protivného muže, jménem Henry, jenž je příbuzný ženy, která v domě předtím žila.
Společně se ponoří do čtení historických novinových článků a cenných dopisů, které jim možná pomohou odhalit, co se tenkrát stalo. Tato linie je spíše jakousi kulisou pro druhou dějovou linii, která se odehrává v roce 1830 v Bostonu zmítaném sociálními rozdíly. Tady se na scéně objevuje sedmnáctiletá Rose Connollyová, která společně se svou sestrou Aurnií uprchla z Irska. Aurnia má těsně před porodem, avšak kvůli řádicí horečce omladnic je na tom velice špatně. Právě v nemocnici se Rose setká s mladým medikem Norrisem Marshallem, synem nemajetného farmáře a mužem s vysokými ambicemi stát se lékařem. Jeho cesta za splněním snu je však nelehká a proto si na studium přivydělává jako zloděj mrtvol. Těla dodává lékaři, který je využívá k pitvám na univerzitě.
Tato dvojice se shodou nešťastných náhod ocitne na místě vraždy jedné z ošetřovatelek nemocnice. Ne dlouho poté je objevena další zavražděná ošetřovatelka a Norris je na místě činu opět jako první. Není tedy divu, když se ukáže i jako první na seznamu podezřelých. Nejen díky těmto vraždám jsou osudy Rose a Norrise propojeny a začíná boj o vlastní život... A kdo je ksakru ten vrah?

19. 3. 2014

10 divných věcí, které mám ráda (video)

Ne, neumřela jsem. Jen tak pro pořádek.

Čauky paroháči!
Poslední dobou toho mám opravdu spoustu. A když mám nějaký volný čas, tak většinou čtu. Což sice není omluva, ale né každému se chce pořád něco psát, žejo.

Každopádně jsem pro vás natočila další videjko. A to taky z toho důvodu, že mě na youtube odebírá už 56 lidí, takže jsem dala přednost právě videu před pořádným článkem (ten snad bude v dohledné době také). Tentokrát jsem se rozhodla se s vámi podělit o 10 divných věcí, které mám ráda. Znáte to, každý jsme svým způsobem divní podivíni. Někteří méně a někteří už trošku více (úchyláci!). Takže není žádným překvapením, že se vyžíváme ve všem možným i nemožným.
Proto nebuďte nudní a pochlubte se, na čem ujíždíte právě vy! Jsem zvědavá, co na sebe prásknete :)


5. 3. 2014

BOOK HAUL Únor (video)

Čauky jeleni!
Hrozně mě mrzí, že to tu na blogu zanedbávám. Nebo alespoň mi to tak přijde. Ale skutečně toho mám teď hodně. Ještěže jsem na vás nezanevřela s mojí měsíční chvástačkou. Sice je to točené poměrně narychlo, takže třeba něco, co řeknu, nebude dávat tolik hlavu a patu, ale což. Hodně za to může i fakt, že jsem poslední dobou dost vyčerpaná a docela nastydlá, tak mi to tolik nemyslí. To proto ke konci videa říkám "snad budu moct zítra mluvit", protože mě bolí v krčku a jak jsem to ze sebe chrlila, tak to nebylo pro můj krk zrovna nejlepší.
Nevím, co víc k tomu dodat, snad jen že doufám, že se video bude líbit a nebudete se mi moc smát. :D
Tak s chutí do toho.

PS: To je ta mikina z Prahy, jak jsem o ní psala! A prý mi sluší :)


1. 3. 2014

Když vás zaměstnavatel chce zabít...

Znáte ten pocit, kdy jste totálně unavení, usínáte pomalu i ve stoje a příliš vám to už ani nemyslí, protože nemáte žádnou sílu a energii? Znáte to únavné vstávání o půl páté, jízdu v šest ráno vlakem a práci od sedmi ráno do pěti hodin odpoledne? Práce šest dní v týdnu, od neděle do pátku? Pořád to samé stejné klikání, nuda a skoro neubíhající čas? Znáte ten pocit, kdy se vás zaměstnavatel snaží zabít tím, že vás udře? Ale vy mu to vlastně ani nemáte za zlé, protože se utěšujete tím, že budete mít víc peněz? Protože přiznejme si to, v dnešní době každá koruna dobrá. Zvláště pokud si chcete koupit několik né příliš levných věciček. Znáte ten naštvaný a mrzutý pocit, když chcete číst, ale nemáte čas a když už ho náhodou máte, tak se nedokážete natolik soustředit na písmenka, aby vám to dávalo smysl? Ten pocit, kdy přijdete v šest večer domů a padáte na hubu. Jediné, co uděláte je jídlo, sprcha a v osm spát. Přičemž jediný volný den v týdnu, sobotu, celý prolenošíte, protože nejste ničeho jiného schopni. Pokud nic takového neznáte, tak k nám do práce zašlete váš strukturovaný životopis. Právě totiž nabíráme nové lidi. A pak tohle všechno poznáte na vlastní kůži. Jéj.

Tak takhle vypadá můj rozvrh dva týdny po sobě.