7. 10. 2015

Jak na boj s prokrastinací

Kdo říkal, že vést blog je easy? Já to nebyla. Možná budu teďka hrozně lame, když napíšu, že je šíleně těžké bojovat s prokrastinací! Každou chvilku, od té doby, co jsem napsala naposledy článek (což už nějakou dobu je), přemýšlím nad tím, že napíšu další. Do detailu přemýšlím nad tím, o čem to bude, jaká použiju slova. Všechno mám vymyšlené. A to je právě TO. Jenom nad tím totiž přemýšlím. Převaluji si v hlavince nápady ze strany na stranu, ale abych ve skutečnosti šla, sedla k tomu počítači a něco napsala, to ne. Uvnitř sebe vím, že se jedná o něco, co je pro mne prospěšné a baví mě to, a právě proto se vždy ozve ten velice známý vzdor cokoliv dělat.

Vím, že nejsem jediný člověk na světě, kterému v hlavě zní ten nepříjemný hlas prokrastinace. Ale přesto, když sleduji ostatní lidi, jak dosahují určitých cílů a gólů, tak si říkám, proč nejsem jako oni? Jak to, že se oni dokáží dokopat k tomu, aby něco opravdu fyzicky dělali a nesedí jenom u compu a nescrollují hlavní stránku facebooku? Kam se poděl jejich hlas prokrastinace?

Nakonec mi došlo, že neodešel nikam. Že vlastně nikdy nikam neodejde, vždycky tam někde vzadu bude číhat a doufat, že se dostane k hlavnímu slovu. Jde zkrátka o to, naučit se říct jasné hlasité NE prokrastinaci a být bossem svého života. Je to hrozná dřina! Moc dobře to znám. A čím víc věcí musím/chci udělat/stihnout, tím horší je neposlouchat ten nekonečně dlouhý seznam výmluv, jenž mi Pan prokrastinace neustále předkládá.

"Teď na to není správný čas, udělej to třeba zítra. Budeš mít lepší náladu, něco lepšího tě napadne. Teďka je důležitější sjíždět hromady fotek na instagramu nebo pinterestu. Určitě se na to vrhneš zítra a když né zítra, tak někdy určitě. Možná... a nebo to vlastně nemusíš dělat vůbec. Kašli na to. Stejně to je k ničemu. Neumíš to, nemáš na to..." a pořád a pořád dokola.


Takže nejenže mám problém věci vůbec dokončit, já je často raději ani nezačnu. A je mi do breku, když si uvědomím (jakože já si toho jsem vědoma), že třeba 5 hodin svého volného času, kdy opravdu můžu něco reálného tvořit, raději prokrastinuji. A přitom mě to ani nebaví! Nemám z toho žádnou radost, žádný přínos, naopak se cítím ještě hůř, když vím, že jsem promrhala tolik času svého života sjížděním internetu (videa na YT, fotky na instagramu a FB jsou hrozní žrouti času!). Často se i přistihnu, že vykliknu například Facebook, ale sedím u počítače dál a nevím, co mám dělat. Co myslíte, že potom udělám? Ano, do minuty jsem opět na hlavní stránce Facebooku, i když vím, že tam nic nového není a všechno už jsem viděla! A takhle se to opakuje i několikrát. Tomu se prostě říká demence.

Chci si dát slib, že na tom začnu pracovat a kdykoliv se přistihnu prokrastinovat, přijmu ten fakt a přestanu. Protože jakmile si uvědomíte, že prokrastinujete, máte dvě možnosti - buď budete prokrastinovat i nadále a to vás v životě nikam neposune a nebo s tím přestanete a půjdete dělat něco produktivního. Jak říkám, jedná se o tvrdou práci. Pořád dokola se musíte hlídat a trénovat svoji mysl, aby se opravdu soustředila jen na to důležité, co vás v životě posune výš a blíže k vašim vytyčeným cílům. Ale stojí to za to. Stačí se podívat na všechny ty úspěšné osoby, které dokázaly hlas prokrastinace ve své mysli ztišit na minimum a uzavřít do malé osamělé komůrky, kde nemá možnost kecat jim do toho, co mají nebo nemají dělat.

Dejme si tedy všichni slib, že budeme jako tito lidé. Že dokážeme vyhrát v boji s prokrastinací a za nějaký čas uvidíme a ucítíme změnu, jenž způsobí lavinový efekt. A ten sebou přinese tolik vytoužené a zasloužené ovoce. Protože nezáleží na tom, jestli to, co děláme, bude nebo nebude perfektní. Záleží jenom na tom, že to děláme i přesto, že nám prokrastinace říká něco jiného.

1 komentář:

  1. Veľmi krásne napísané. Prokrastinácia je strašnááá, a ja som práve ten typ človeka čo začne pracovať na milión veciach a potom sa mi to nikdy nechce dokončiť.. napríklad na bloggeri mám rozpísaných minimálne 20 článkov, a to som nič nové nepridala už doosť dlhú dobu :/
    Ale snáď sa nám hlas prokrastinácie raz podarí utíšiť :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za milé i nemilé komentáře. Za ty nemilé trochu méně.
Pokud zanecháte adresu svého blogu, určitě se přijdu podívat.