29. 3. 2015

Čus jeleni.


A tak se Jelena (=Michaela) dozvěděla, že to tak docela nebyla chyba blogspotu, že jí dělal zelené záhlaví při tvorbě minulého vzhledu, ale že jen měla uložený obrázek ve špatném formátu. Takže žádné jpg, ale vítej png! 
(Protože jak jí její přítel vysvětlil, jpg se přizpůsobuje a mění svou kvalitu - áha!)

Nemohu uvěřit, že jsem se svým blogem nezažila tolik věcí! Jakože nástup na vysokou, narozeniny, Vánoce, Silvestr, další změnu pozice, jedno zvláštní kamarádství, dva přesuny na jiné místo v sále, první relax ve wellness, první zkouškové, první "duchovní" knihy, změnu životního stylu, zhubnutí 5 kil a další. Jakože, cože?

Přijdu si jako hrozně špatná matka, která opustila své dítě. Zní to hrozně, ale svým způsobem to skutečně není daleko od pravdy.

Ale jak to tak bývá (v realitě, v knihách i ve filmech) i ignorantský rodič se čas od času nečekaně vynoří z hlubin neznáma, aby pak mohl pokleknout na kolena a prosit o odpuštění, jakože už to nikdy, nikdy, nikdy co? Nikdy neudělá. Jasně. Aspoň tak to v tu chvíli myslí. Stejně jako já.

Amen.