1. 8. 2016

Cuketová směs s ďobáčky

Čauky jeleni,

objevila jsem dokonalou náhradu masa - ďobáčky! Jestli vám ten název také přijde vtipný, jako připadl poprvé mně, tak oprávněně, protože to je vtipné (hahaha).
Každopádně jsem na to narazila náhodou na jednom blogu, kde se jednalo o surovinu, která byla součástí receptu. A protože autorka receptu je poměrně chválila, nezahálela jsem a vyrazila do obchodu se zdravou výživou (Špalda, ale jinak nedělám reklamu). Zde jsem mimo quinoi, himalájské soli, javorového sirupu a uzeného tofu popadla a hodila do nákupního košíku i ďobáčky.

Jelikož se můj lov po obchodech nesl ve znamení úspěchu i nadále a sehnala jsem cuketu, ne(je)lenila jsem a rovnou recept vyzkoušela. Ačkoliv to vizuálně nemusí vypadat nejlákavěji, chuťově tomu nelze nic vytknout. Proto recept přináším i sem, abych tuto dobrotu šířila dále!
(Originál najdete ZDE.)

Vegan špízy s tempehem

Čauky jeleni,

v poslední době se opravdu činím a přicházím s dalším chutným receptem. Již poměrně dlouho jsem neměla žádné maso (2 týdny jsem neměla ani rybí), ale dostala jsem chuť uvařit něco "klasického", zároveň však bezmasého. Napadlo mne zkusit špízy, kde jsem maso nahradila tempehem. 
S tempehem jsem ještě nikdy předtím nepracovala (pouze s tofu), takže jsem byla zvědavá, jak se to celé vyvrbí (zvláštní slovo - vyvrbí). Nakonec vše dobře dopadlo, protože jinak bych tu o tom nejspíš nepsala (i když kdo ví), a dokonce to Štěpánovi (můj přítel) velmi chutnalo, ačkoliv on například tofu nemá úplně v oblibě. Z toho jsem měla upřímnou radost! 
Dneska nebudu dále zdržovat a pustíme se rovnou na to.

28. 7. 2016

Vegan bezlepková pizza

Čauky jeleni,
přísahám, že toto není food blog, i když to tak začíná vypadat. Ale víme, jak je to se mnou a s recepty, raději je zapsat zde, než pak navždy zapomenout, jak jsem co ukuchtila. Toť mé nové motto a budu se snažit, se ho držet (zuby nehty).

Informace o tom, že se snažím jíst vegansky, už na blogu padla, ale možná jsem nezmínila, že se nesnažím jíst pouze vegansky, ale i zdravě. Ono veganské jídlo né vždy musí být zdravé (pomyslete na zákeřný cukr). Tudíž jsem omezila (nevyloučila zcela, pouze omezila, rozumíme?) zároveň cukr (bílý, hnědý) a lepek. Osobně netrpím celiakií (byla jsem testována a ne příliš příjemným způsobem), ale nemyslím si, že konzumace velkého množství lepku je zdraví prospěšné. A to jsem si dřív myslela, že se bez bílého pečiva (rohlíky, bagetky, kaiserky) neobejdu, protože jsem si na tom vytvořila určitý druh psychické závislosti. Mám dojem, že jsem zde na blogu už větu "rohlík k snídani, rohlík ke svačině, rohlík k obědu a rohlík k večeři" někde psala, a přesně tak to vypadalo v praxi. Rohlík byl číslo jedna v potravinách, které jsem konzumovala během dne. Což lze označit, jemně řečeno, za chybu.

Ohlédnu-li se zpátky, nechápu, co mi na tom mohlo pořád tak chutnat. Jsem vděčná, že jsem se jednoho krásného rána hecla a pečivo určitou dobu nejedla vůbec. Dneska si sem tam pečivo dopřeji, ale v minimálním množství a často se mi podaří, koupit pečivo, pak na něj nemít chuť a nakonec jej tvrdý vyhodit. Když peču (vařím) doma, tak klasické mouky (pšeničnou světlou) nepoužívám. Místo toho jsem si oblíbila rýžovou, pohankovou a kukuřičnou. 

Avšak i přesto jsem nezanevřela na mouky obsahující lepek. Domnívám se, že některé z nich by byla škoda, vyloučit ze svého jídelníčku úplně. Příkladem může být mouka špaldová, ovesná či žitná.

Každopádně jsem dnes dostala chuť na zdravou veganskou bezlepkovou pizzu, a protože se mi (dle mého skromného názoru) povedla, neváhám a s receptem se podělím.
Konec úvodních řečí a šupky na to!

26. 7. 2016

Mix na indický způsob s rýží

Čauky jeleni,
upřímně vím, že to tady píšu spíš jen pro sebe, abych nezapomněla recept, protože už sem na blog nikdo nechodí, ale mě to vůbec nevadí. A jelikož se mi jídlo povedlo (dle mého skromného názoru), a jelikož mám na recepty špatnou paměť a papírky věčně ztrácím po všech čertech, proč si to nezaznamenat zde. (Když jsme u těch čertech, dneska ráno jsem si cestou do práce říkala v hlavě "nemaluj pořád čerty na zeď", a pak když jsem se nad tím rčením zamyslela, mi přišlo krapet úsměvné, a opravdu by mě zajímalo, kdo a za jakých okolností jej vymyslel.)


Abych byla upřímná, tak nejsem bůhví jaký kuchař. Ve skutečnosti neumím vařit de facto vůbec a většinou v naší domácnosti vaří přítel (na mou obranu, já zase peču - ne na vaření, ale zákusky). Když se o vaření pokouším, většinou to nedopadá úplně nejlépe, neboť ačkoliv se snažím držet receptů, nikdy to jako jídlo na obrázcích u receptů nevypadá a ani nechutná (podobnost možná až na konci své cesty, jestli víte, jak to myslím...). Tudíž jsem byla mile překvapena, když se mi po dlouhé době podařilo uvařit něco chutného (opět zdůrazňuji, že se jedná pouze o můj skromný názor).

Můj největší problém s vařením je, že neumím dochucovat. Nikdy to není pořádně vyváženě dochucené. A já opravdu nevím, co dělám špatně, a co tomu jídlu chybí. Jakmile začnu přidávat jedno-jaké-koření, pak je to moc překořeněné a už se to nedá jíst vůbec. ALE! Začíná se blýskat na lepší zítřky, protože od té doby, co se stravuji převážně vegansky (záměrně píšu převážně, jelikož se mi občas stává, že uklouznu do starých návyků a nějakou tu baštu si neodpustím, proto pokud mě uvidíte s něčím, co vegani nejedí, nechci slyšet, že jsem lhala, protože jsem o sobě řekla, že jsem vegan), tak trochu víc experimentuji a zjišťuji, že někde hluboko uvnitř mne se nachází nepatrná jiskra se jménem "kuchař, lvl 99". Fakt.

(Joa ještě k tomu názvu - s Indií to má společné možná tak kari koření.)

Konec těchto úvodních řečí a pusťme se do toho!