7. 10. 2015

Jak na boj s prokrastinací

Kdo říkal, že vést blog je easy? Já to nebyla. Možná budu teďka hrozně lame, když napíšu, že je šíleně těžké bojovat s prokrastinací! Každou chvilku, od té doby, co jsem napsala naposledy článek (což už nějakou dobu je), přemýšlím nad tím, že napíšu další. Do detailu přemýšlím nad tím, o čem to bude, jaká použiju slova. Všechno mám vymyšlené. A to je právě TO. Jenom nad tím totiž přemýšlím. Převaluji si v hlavince nápady ze strany na stranu, ale abych ve skutečnosti šla, sedla k tomu počítači a něco napsala, to ne. Uvnitř sebe vím, že se jedná o něco, co je pro mne prospěšné a baví mě to, a právě proto se vždy ozve ten velice známý vzdor cokoliv dělat.

Vím, že nejsem jediný člověk na světě, kterému v hlavě zní ten nepříjemný hlas prokrastinace. Ale přesto, když sleduji ostatní lidi, jak dosahují určitých cílů a gólů, tak si říkám, proč nejsem jako oni? Jak to, že se oni dokáží dokopat k tomu, aby něco opravdu fyzicky dělali a nesedí jenom u compu a nescrollují hlavní stránku facebooku? Kam se poděl jejich hlas prokrastinace?

Nakonec mi došlo, že neodešel nikam. Že vlastně nikdy nikam neodejde, vždycky tam někde vzadu bude číhat a doufat, že se dostane k hlavnímu slovu. Jde zkrátka o to, naučit se říct jasné hlasité NE prokrastinaci a být bossem svého života. Je to hrozná dřina! Moc dobře to znám. A čím víc věcí musím/chci udělat/stihnout, tím horší je neposlouchat ten nekonečně dlouhý seznam výmluv, jenž mi Pan prokrastinace neustále předkládá.

"Teď na to není správný čas, udělej to třeba zítra. Budeš mít lepší náladu, něco lepšího tě napadne. Teďka je důležitější sjíždět hromady fotek na instagramu nebo pinterestu. Určitě se na to vrhneš zítra a když né zítra, tak někdy určitě. Možná... a nebo to vlastně nemusíš dělat vůbec. Kašli na to. Stejně to je k ničemu. Neumíš to, nemáš na to..." a pořád a pořád dokola.